Kdo jsme
Dead Gentleman začali vznikat v roce 2018 v Chotěboři, kde se po mnoha letech znovu potkali George a Pavlis v místě, které oba znali od dětství a kde se zároveň ocitli uprostřed vlastních životních krizí. Z tohoto setkání nevznikly velké plány, ale pouze hromada anglických textů a první pokusy o jejich zhudebnění. Někdy to zkoušeli společně, někdy každý zvlášť, ale vždy se stejným pocitem, že některé věci prostě musí ven.
Postupně se k projektu začali přidávat další muzikanti. Hýba, původně jen host na basu při soukromých hraních, si k hudbě Dead Gentleman našel cestu navzdory počátečním časovým omezením. Nakonec natolik silně, že se stal pevnou součástí sestavy. Rytmický základ kapely nejprve tvořil Ejb na cajon, jehož přístup pomohl definovat první živou podobu skladeb.
Všechno vyvrcholilo prvním koncertem 30. 5. 2025 v Chotěboři na Horním Mlýně. Krátce po něm se sestava proměnila - Ejb kapelu opustil a na bicí nastoupil Sokolík, který posunul rytmickou složku kapely do nové intenzity a dal skladbám přesnější i energičtější tvar.
Hudebně se Dead Gentleman pohybují na pomezí alternativního rocku a grunge, s důrazem na atmosféru, texty a dynamiku. Inspiraci čerpáme především z devadesátkové seattleské scény, ale i ze současných kapel, které staví na syrovosti, emocích, ale i prostoru pro ticho mezi tóny. Výsledkem je hudba, která vzniká z osobních příběhů a přetváří je do zvuku, který je stejně křehký jako neklidný.
George - zpěv, akustická kytara
Píše písně o vztazích v troskách, temnotě a pocitu, že člověk stojí sám na špatné straně světa. Ještě dávno před vznikem Dead Gentleman plnil sešity básněmi a texty pro jiné kapely. Vlastní hudbu ale začal skládat až po nečekaném setkání s dávným přítelem a současným kytaristou kapely, Pavlisem, se kterým po letech navázal tam, kde kdysi skončili - u koncertů, dlouhých nocí a společného přesvědčení, že smutek může mít zatraceně dobrý soundtrack.
Hudebně vyrostl na grungeové scéně devadesátých let a dodnes vyznává názor, že všechny důležité hudební odpovědi už byly nalezeny někde mezi deštěm a špinavými kluby v Seattlu. Když zrovna nezpívá, snaží se dokázat, že akustická Gibsonka může znít stejně znepokojivě jako stěna zkreslených kytar. A hledá ten moment, kdy se oba světy přestanou vylučovat a začnou spolu mluvit.
Pavlis - elektrická kytara
Architekt většiny kytarových nálad v Dead Gentleman. Původně skvělý bubeník, dnes hlavně kytarista, který dokáže z několika tónů vytvořit atmosféru, ve které by se většina lidí dobrovolně nezdržovala po setmění. Jeho hudební DNA vznikla někde mezi grungem devadesátých let, nekonečnými koncerty a celoživotním hledáním dokonalé melodie.
Moc toho nenamluví. Jednak to není potřeba a jednak někdo musí přemýšlet za zbytek kapely. Je známý tím, že na skladby klade stejně vysoké nároky jako na sebe. Jeho připomínky bývají stručné, přesné a nepříjemně správné. Kytarové linky, které skládá, mají natolik osobitý rukopis, že je ostatní poznají na první poslech.
Hýba – basová kytara
Basák okamžiku. Muzikant, který dává přednost živému hraní před nekonečnými zkouškami, protože právě na pódiu se hudba skutečně děje. Jeho přirozené prostředí je koncert, kde se hudba neustále vyvíjí. Občas to znamená, že se v rámci skladby vydá o krok jinam, než by bylo v plánu, ale právě tam se projevuje jeho největší síla – schopnost v reálném čase najít řešení, které skladbu nejen zachrání, ale často ji posune do nečekané polohy.
Za svou kariéru prošel řadou kapel a žánrů – od kytarového písničkářství, přes ska až po alternativu. V současnosti působí mimo jiné jako kytarista v kapele Psychohlína a jeho přirozené prostředí zůstává všude tam, kde se hudba láme a znovu skládá přímo před publikem. Hudebně vyrůstal na grungeových a alternativních kapelách jako Pearl Jam, Soundgarden nebo Red Hot Chili Peppers, což se v jeho hře odráží v citu pro energii a okamžik.
Sokolík – bicí
Benjamínek kapely, který do Dead Gentleman přináší nespoutanou energii a nečekaný hudební záběr. Jeho rozptyl sahá od klasické hudby přes alternativní rock až po nejtvrdší polohy metalu, což se odráží v jeho přístupu k bicím jako k nástroji, který nemá žádné žánrové hranice.
Jeho vášeň pro rytmus je slyšitelná v každém úderu – důraz na přesnost se u něj přirozeně potkává s energií, která žene skladby dopředu. Vnáší do kapely dynamiku, která je syrová, živá a neustále na hraně výbuchu, ale přitom stále pevně drží tvar.
Dead Gentleman možná nikdy nebudou znít jako metalová kapela, ale právě Sokolík do nich přidává část té intenzity, která dává koncertům pocit, že se může kdykoli stát cokoliv. A většinou tím změní způsob, jakým skladba dýchá.